Veronika Kánská
Kam zmizela Blažena ze Slunce sena....?
Nijak zvlášť nelituji, že jsem se nestala herečkou. Sice jsem se pokoušela, ale nebyla jsem dost ctižádostivá a cílevědomá. Když mě hned nepřijali na DAMU, vzdala jsem to,“ přiznává Kánská.
Nesmrtelná trilogie bláznivých letních komedií Slunce, seno... (1983-1991) režiséra Zdeňka Trošky, odehrávající se v jihočeské vesnici Hoštice u Volyně, dala neuvěřitelnou možnost celé řadě neherců zahrát si a prosadit se vedle takových stálic české filmografie, jako byla Helena Růžičová, Stanislav Tříska nebo Jiří Lábus. Mezi vyvolenými byla i mladičká studentka gymnázia Veronika Kánská (42), která dokonale ztvárnila jednu z ústředních postav, totiž Blaženu Škopkovou.
kamarádkami jsme pořád snily o kariéře hereček, zpěvaček nebo modelek. Posílaly jsme fotky do modelingových agentur a obcházely nejrůznější konkurzy,“ vzpomíná Kánská, která dnes pracuje jako knihovnice v knihovně.
„Jednou jsme se tak dostaly na konkurz k filmu Bota jménem Melichar režiséra Zdeňka Trošky. S kámoškami jsme každá měly předvést nějakou hereckou etudu a já dostala za úkol sehrát prostitutku z Václaváku. I když jsem jí podle režiséra předvedla na jedničku, tak mě nevybral, protože to byl dětský film a já už byla odrostlejší slečna,“ vysvětluje a dodává, že si jí režisér dobře zapamatoval, protože jí krátce poté bez jakéhokoliv castingu svěřil její dnes již kultovní roli Blaženy v komedii Slunce, seno, jahody (1983).
„Byla jsem taková vyjukaná holka z Prahy. Tehdy mi nebylo ani sedmnáct a na první natáčení se mnou museli jet rodiče,“ směje se Kánská při vzpomínce, jak její maminka starostlivě dohlížela, aby v odhalených scénách s Broňkem Černým alias Vencou Konopníkem neukazovala prsa na delší dobu, než bylo nezbytně nutné.
Díky obrovskému úspěchu prvního dílu se režisér Troška vrátil do svých rodných Hoštic natáčet ještě dvakrát. Veronika tak dostala šanci znovu rozehrát postavu vesnické holky Blaženy v pokračování Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991).
„Dcera moje filmy pečlivě sleduje a je mojí největší kritičkou,“ usmívá se pyšně. „Ona sama být herečkou nechce, ale pořád se mě ptá, proč jsem já nepokračovala v herectví, když jsem měla tak dobře nakročeno. Musela jsem jí vysvětlit, že mě nepřijali na hereckou školu kvůli nedostatku talentu, tak jsem šla dělat zkrátka něco jiného.“
Po bláznivé trilogii Slunce, seno dostala Kánská ještě příležitost zahrát si Lucii v Discopříběhu 2 (1991). Zde však její snaha o profesionální hereckou kariéru definitivně končí. Poté co jí nepřijali na DAMU, vystřídala několik zaměstnání a nakonec se odstěhovala mimo Prahu.
„Jasně že mě to mrzelo, že mě nevzali na DAMU, proto jsem taky nějaký čas jezdila se zájezdním představením Heleny Růžičkové. Na pořádnou obživu to ale nebylo, tak jsem dělala, co jsem mohla. Jak vidíte, skončila jsem jako knihovnice. Vtipné je, že mě návštěvnice knihovny dodnes poznávají a zdraví mě Blaženo,“ uzavírá Kánská, která se díky této postavě nesmazatelně zapsala do české filmografie.
